Tercie zkoumá etickou módu

Kde se bere oblečení, které každý den nosíme, kdo a kde ho vyrábí a jak to v továrně asi vypadá?

To jsme zjišťovali s tercií, když jsme v angličtině přišli k tématu oblečení. Pojmenovat čepici a tričko není těžké, zábavnější bylo povídat si o sweatshopech a pracovních podmínkách v nich. Nejdřív obecně a tak, jak to jde na jazykové úrovni A2. I tak jsme ale se studenty a studentkami dokázali zformulovat dva hlavní názory:
– sweatshopy by neměly být a každý má nárok na férovou práci a mzdu

– sweatshopy jsou pro lidi v rozvojových zemích jediná možnost výdělku a když je zrušíme, nebudou mít nic.

Potom přišla praktická fáze: každý si vybral jednu oblíbenou oděvní značku a měl dva týdny na důkladný průzkum zdrojů: kde se oblečení vyrábí, jak je na tom firma s dětskou prací, jakou platí mzdu a jak to vypadá při výrobě. Zásadní bylo nevycházet jenom z oficiálních materiálů společnosti, ale z nezávislých zdrojů.

Výsledek hodně odrážel osobní nasazení každého studenta a studentky – i tak se ale třeba u Adidasu nebo Converse ukázaly znepokojivé informace o pracovních podmínkách v zemích třetího světa.

Co s tím dál? U čtrnáctiletých mladých lidí, kteří stojí proti nadnárodní společnosti, je možnost akce dost omezená. Nejčastěji studenti a studentky navrhovali prostě přestat oblečení kupovat – v jejich případě spíš poprosit o to rodiče. Ti aktivnější ale sami napsali a poslali Adidasu zdvořilý mail o tom, co zjistili, a že by bylo dobré situaci napravit, jinak si od něj tercie už nic nekoupí.