Kdo hledá, najde

Všechno to začalo už na jaře. A ano, uznávám, že kdo rychle dává, dvakrát dává, ale realita se holt od úmyslu často liší.

Tradiční Zahradní slavnost byla jiná. Výtěžek z akce byl tentokrát zamýšlen na dobročinné účely. Návrhů ze strany žáků zaznělo několik, bohužel většina účelů byla pojata značně osobitě. Na adopci zvířete v ZOO se všichni neshodli. A protože já opravdu nepovažuji za dobročinný projekt vylepšit vybavení některé třídy, nezbylo mi, než vybrat cíl sama.

Chtěla jsem něco jiného, než sbírky, které na mě koukají ze všech stran. Na lamy vybírala městská část Líšeň, na děti a útulky se sbírky pořádají celkem pravidelně. Výcvik asistenčních psů je bohulibá činnost, jen už v této oblasti vyplulo pár podvodů.

Takže co tedy? Rozhodnutí padlo ve prospěch záchranářských psů, kteří pomáhají nejen při přírodních katastrofách, ale i při hledání pohřešovaných osob.

Výtěžek akce byl nad moje očekávání. Po odečtení nákladů (dle doložených účtenek) přede mnou ležela částka 11 500 Kč.

Vybraná organizace má sídlo dokonce kousek od nás – v Židenicích. Kontakt přes telefon vázl. Uvedená čísla z webových stránek nefungovala, nebo na druhém konci linky byli lidé, kteří se k organizaci nehlásili. Na čtvrtý pokus se mi povedlo dovolat a domluvit se, že dále budeme komunikovat přes e-mail. Ale i zde nastal zádrhel. Na první zprávu mi odpověděli za 14 dnů. Dobře, byl začátek prázdnin a doba dovolených. Na druhý mail se neozvali vůbec. Z toho jsem usoudila, že peníze nechtějí.

Jenže co teď? Účel peněz je daný, peníze leží v mé skříňce. Na řadu přišlo trochu googlení, trochu toho vyhledávacího štěstíčka a vyskočily na mě stránky jmbszbk.cz.

A to už byla jiná káva. Vedoucí Jihomoravské brigády svazu záchranných brigád kynologů ČR, pan Miloslav Mazálek, mi hned na poprvé vzal telefon. Komunikace přes e-mail pak byla plynulá a i naše škola (konkrétně letošní třída 2.G) získala bonus.

Pan Mazálek k nám přijel a uspořádal hodinovou přednášku o jeho a psí práci. Byla jsem u toho a bylo to zajímavé. Poutavé vyprávění o reálných zkušenostech. Měl s sebou svého psa Godrika, který využil příležitosti a ve volných chvílích mezi ukázkami práce, mě využíval jako soukromý drbací nástroj. A s čistým svědomím mohu říct, že i u dětí měla akce úspěch. Žáci celou dobu hltavě nasávali předávané příběhy a sami pokládali dopňující dotazy. Atmosféra překonala mé očekávání.

Závěrem chci podotknou, že jsme peníze rádi věnovali na dobrou a potřebnou věc a v neposlední řadě poděkovat za revanž v podobě úžasné návštěvy.

Děkuji. Šárka Blaženková